Dukla
Za mlada (ještě na střední škole) jsem mj. hrával volejbal (asi dobře, byli jsme v tehdejší dorostenecké lize), ale s příchodem na MFF tohle skončilo, prvotní byla škola.
Ve třetím ročníku se mi v zimním semestru stalo, že jsem měl nějak brzo udělané zkoušky a všiml jsem si na fakultě plakátu o lyžařské cestě kolem Čech (bylo to, myslím, 3x8 dní). Pak jsem zmalomyslněl a z první třetiny se odhlásil.
Začínali jsme tenkrát za Mariánskými Lázněmi, já byl na běžkách vlastně poprvé (zimní výcvikový kurz jsem vynechal, mít zkoušky bylo přednější), připli mi běžky a já jel, no, zkraje jsem se asi spíše potácel, ale postupně jsem tomu přicházel na chuť.
Po skončení vysoké a tenkrát povinné vojně (měl jsem ji díky strýci z Náchoda (pracoval na OVS) na vojenském výpočetním středisku) už byl na světě Michal, bydleli jsme s Lenkou už v Halasově ulici v Hradci (teď tam bydlí Beata (*1974)) jsem nastoupil v Orgatexu, byl jsem vlastně staristik (na MFF jsem nakonec dělal obor matematická ekonomie, divím se, že to za komunisty existovalo, ale bylo to kolem 68 roku, tak to je možné), ale protože jsem tam vlastně dělal špatně placeného programátora, domluvil jsem se po nějaké době s Mirkem Hartmannem, se kterým jsem se znal z dřívějška (naše mámy jeden čas pracovaly spolu na Statistickém úřadě) a který tam přišel na cvičení a přešel sem na lékařskou fakultu UK.
Tehdy se jezdívala Dálková lyžařská jízda na Duklu, oficiálně k uctění památky dukelských hrdinů. Trasy si určovaly skupiny z jednotlivých vysokých škol individuálně, společná byla jen poslední etapa ze Svidníku k Dukelskému památníku.
Já jel Duklu celkem 13x, jeden můj ročník představoval tak 11 - 13-ti denní lyžařský přejezd (kolem 400 km na běžkách a pěšky), noclehy jsem zajišťoval předem, někdy jsme spali i v hoře (z hřebene Slovenských Beskyd je na rozumný nocleh daleko), někdy jsme na Duklu jeli i přes Šumavu (tátův bratr Jan byl ředitelem vojenských lesů oblast Šumava), jedno jsme jeli i od východu od Křemence a přes polské Bieszczady (polsky umím dobře, na LF v Hradci jsme měli počítač ODRA (vlastně ICL) vyráběný v MERA ELWRO ve Wroclawi a já tam byl dva měsíce na školení).
Ještě bych se měl zmínit o svém prvním pokusu zorganizovat Duklu. Nesl všechny známky prvotiny, třeba Spišskou Maguru jsme se pokoušeli přejet asi 3x, pokaždé jsme kufrovali. Tenkrát jsem to jel s Petrem Volfem a několika lidma, pak jsme tomu pokusu říkali: "Jak si malej Kája a Péťa představovali Duklu".
Je fakt, že to asi bylo dost tvrdý, ale, jak jsem říkal, nezapomenutelný zážitek, asi proto se část té party se drží pohromadě a schází na různých akcích ještě dnes (já už dnes nejsem organizátorem, částečně tuhle roli plnil Míra Seiner).